Společnost DeLorean zůstane v historii automobilismu zapsána jako jedna z nejkontroverznějších automobilových značek na světě. Sláva, fámy a pravdy, které se kolem továrny a samotného vozu šířily, povýšily DMC-12 na klasiku v dobré víře a dokonce na filmovou hvězdu. Zde je jeho fantastický příběh.
Klíčovým mužem této ságy byl John Z. DeLorean, kdysi jedna z nejslavnějších a nejvlivnějších postav amerického i světového automobilového průmyslu. DeLorean se narodil v Detroitu a vyrůstal mezi auty. Poté, co získal práci u General Motors, přesněji u Pontiacu, se brzy stal vedoucím mužem této společnosti. DeLorean se proslavil mnoha moudrými kroky a tím nejznámějším je bezpochyby představení slavného modelu GTO, který byl původně vyvinut bez vědomí vedení společnosti. Během dalšího vývoje se stal prezidentem Chevroletu a dokonce viceprezidentem celého koncernu GM, ale neustálá nedorozumění ho přiměla tuto pozici opustit. Krátce po odchodu se DeLorean rozhodl věnovat svému dávnému snu – vyrábět sportovní vůz pod vlastním jménem. Po tolika letech neuvěřitelných úspěchů v automobilovém průmyslu si byl jistý, že pro projekt rychle najde podporu.
Proto byla v roce 1975 založena společnost DeLorean Motor Company, která měla za úkol navrhnout a postavit sportovní vůz, který by byl bezpečný, spolehlivý, pohodlný a měl vynikající jízdní vlastnosti na silnici. DeLorean kolem sebe shromáždil několik nejlepších inženýrů té doby, většinu z nich z General Motors. Zanedlouho se tým vydal do Itálie a u slavného Giorgetta Giougara si objednal návrh celého vozu, který měl mít podle jejich zadání dveře typu gullwing a motor umístěný vzadu. Další fází plánu bylo vytvoření výrobních zařízení a po dlouhém zvažování padla volba na Dunmurry v Severním Irsku. Britská vláda tento krok uvítala a investovala do podpory projektu velké množství peněz. DeLorean si uvědomí, že vývoj je příliš pomalý, a rozhodne se vyhledat pomoc. Po nedorozumění s BMW a Porsche uzavřel v roce 1978 dohodu s Lotusem, a to i přes nesouhlas Colina Chapmana. Protože však Lotus neměl dostatek peněz a DeLorean měl značnou finanční podporu, Chapman nakonec souhlasil.
S podporou společnosti Lotus se vůz DMC-12 pomalu formoval a zároveň byl propagován v odborném tisku. Původně ohlášená cena 12 000 dolarů by z něj udělala fantasticky konkurenceschopný model, ale už tehdy bylo jasné, že se tak nestane. Vůz byl původně plánován jako kupé 2+2, nakonec se z něj stal dvoumístný vůz s malým prostorem pro cestující vzadu a symbolickým kufrem vpředu. Po delším testování byl vybrán motor Renault V6 o objemu 2,7 litru (který vznikl v koprodukci Peugeot, Renault a Volvo) se čtyřmi ventily na válec, objemem 2,8 litru a výkonem přibližně 145 koní. Výkon se přenášel na zadní kola prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky. Pro zajištění prestiže bylo vozidlo vybaveno elektronikou Lucas. Interiér je potažen kůží a zahrnuje klimatizaci a elektrické ovládání oken. Továrna nenabízela možnost lakování karoserie a všechny exempláře použité k testování kromě tří mají matně šedou barvu, protože karoserie byla vyrobena z nerezové oceli.
Počátkem roku 1981 byly předsériové exempláře dokončeny a továrna byla připravena k uvedení na trh s tříletým zpožděním oproti původnímu termínu, což investory stálo obrovské náklady. Světová premiéra proběhla na ženevském autosalonu a DeLorean byl okamžitě zahlcen objednávkami. Dopad na veřejnost byl přesně takový, jaký DeLorean chtěl, a DMC-12 se zcela lišil od konkurence. Mnoho potenciálních kupců složilo zálohu 1 000 dolarů, aniž by znali plnou cenu, která byla nakonec stanovena na 28 000 dolarů, což bylo mnohem méně než slibovaných 12 000 dolarů před třemi lety. S tak vysokou cenou se DeLorean DMC-12 dostal do sféry nebezpečné a zavedené konkurence, jako je Porsche 911, Mercedes SL 450 nebo Chevrolet Corvette. V prvním roce prodeje, v roce 1981, dokonce dokázal na americkém trhu překonat Porsche, ale brzy následovaly problémy.
Již po roce se prodej začal zpomalovat, protože se šířily zvěsti o mimořádně špatné kvalitě vozu. Nejvíce stížností směřovalo k motoru Renault, jehož výkon 145 koní nebyl dostatečný a tovární údaje o výkonu byly velmi podezřelé. Vozy prodávané na americkém trhu byly ještě slabší kvůli úpravám motoru a výfuku pro ekologické účely. U některých modelů byly instalovány příliš měkké tlumiče, které v konečném důsledku zabíjely pocit sportovní jízdy a byly vhodné pouze pro lehké cestování. Interiér byl stísněný a elektronika nespolehlivá. Mnoho prodejců navíc muselo na vlastní náklady investovat pracovní sílu, protože vozy přicházely z Irska prakticky nedokončené. Povzbuzen vynikajícími počátečními prodeji zvýšil DeLorean měsíční produkci na 400 kusů a kvůli prudkému poklesu prodeje v průběhu roku 1982 se těmto vozům nepodařilo najít kupce. Kvůli tomu všemu se společnost dostane do vážných finančních problémů a DeLorean požádá o pomoc britskou vládu. Se stále slabším odbytem se továrna nějak dostala do následujícího roku, ale přerušení finanční pomoci vedlo k úpadku.
Tehdy se na scéně objevují daňové úřady, které si všimnou DeLoreanova extrémně nákladného životního stylu a obrovských finančních částek, které procházely společností. O této nejtemnější kapitole příběhu této továrny se toho ví jen málo. Přesto britská vláda vydala na DeLoreana zatykač, a i když ho nikdy nedostala, američtí šerifové ho zatkli, když si koncem roku 1982 koupil kufřík plný kokainu. Počátkem roku 1983 byla výroba zastavena, ale určitý počet exemplářů byl smontován a dodán zákazníkům, kteří za vůz již zaplatili. Přesný počet vyrobených exemplářů není znám, ale podle oficiálních údajů bylo v roce 1981 vyrobeno 6539 exemplářů, v roce 1982 1126 a v roce 1983 918 exemplářů. Na druhou stranu zaměstnanci továrny tvrdili, že bylo vyrobeno více než 10 000 vozů. Přesto po bankrotu zmizela veškerá technická a finanční dokumentace a je nevyhnutelné, že přesné číslo neznal ani sám DeLorean.
Bez ohledu na všechno je dnes DMC-12 jakýmsi kultovním vozem s velkým okruhem fanoušků. Názory na tento vůz se dodnes rozcházejí. Na jedné straně ho považují za bezcenný produkt demagoga, který nemá žádnou hodnotu. Pro druhé je to mistrovské dílo automobilového génia, který se stal obětí neblahých okolností. Ať už je to jakkoli, není pochyb o tom, že se jedná o vůz, který v moři různých jiných vyniká svým vzhledem, zvláštní prestiží a neuvěřitelnou historií, která z něj činí legendu moderního automobilismu. DMC se konečně dočkal celosvětového uznání několik let poté, co byl vyřazen jako nezapomenutelná rekvizita ve filmovém trháku “Návrat do budoucnosti” z roku 1985.
