Převlékání obyčejných platforem do svůdných karoserií kupé je v automobilovém průmyslu dobře známý trik. Existuje již od počátku automobilové éry. Volkswagen to dokázal s modelem Scirocco, což byl v podstatě Golf; Ford to dokázal s původním Mustangem, což byl prakticky Falcon. BMW zabodovalo s modelem Z3, který nebyl ničím jiným než obyčejným kompaktem řady 3 E36 pod sexy karoserií roadster. Seznam skvělých aut se skromným zázemím je velmi dlouhý a automobilky se stejným trikem úspěšně vytasily i dnes. Málokdy se však stane, že se z jednoho vozu stane něco víc a zcela promění svou standardní mechaniku ve špičkový sportovní vůz, který začínal jako malý ekonomický sedan bez výkonnostních ambicí. Právě to je podstatou legendárního modelu Alpine A110, jeho jedinečného postavení v automobilové historii a jeho hvězdných rekordů v motorsportu. Zde je jeho příběh.
Za značkou Alpine stojí francouzský podnikatel Jean Redele, který byl úspěšným prodejcem vozů Renault. V polovině 50. let se rozhodl začít ladit dostupné vozy Renault a brzy přešel k vlastním výtvorům z nového inovativního materiálu – skelných vláken. Koncept byl jednoduchý, použít stávající platformu a hnací ústrojí ze skromného Renaultu 4CV Dauphine, zakrýt je velmi lehkou karoserií, zlepšit výkon a vyrazit na závody. První vozy Redele byly poměrně úspěšné, a tak společnost získala své jméno po prvním významném vítězství v závodě Coupe des Alpes v roce 1954. Navzdory jasné inspiraci však bude Redeleho společnost vždy předmětem záměn, protože ve stejné době vydala anglická společnost Sunbeam model Alpine. V Německu přijal slavný tuner BMW název Alpina.
Úspěch modelů Alpine 106 a 108 vyráběných na přelomu 50. a 60. let inspiroval společnost Redele k větším investicím do vývoje dalšího vozu. V červnu 1962 představil Renault zcela nový model s názvem R8. Navzdory své velikosti byl malý R8 plný inovativních prvků, jako jsou kotoučové brzdy (první ve své třídě), jedinečný systém chlazení a vylepšené nezávislé zavěšení zadních kol.. Základním motorem byl malý čtyřválec o objemu 956 cm3 s výkonem 44 koní, ale pro vůz s pohotovostní hmotností pouhých 726 kg to bylo více než dost. Redele si uvědomil, že se jedná o ideální platformu pro přeměnu na sportovní vůz, a okamžitě kontaktoval talentovaného italského designéra na volné noze Giovanniho Michelottiho. Vytvořil klasický a rozpoznatelný tvar, který se stal modelem Alpine A110.
Nový model debutoval v roce 1963 s mechanikou R8, ocelovým páteřovým podvozkem a mírně vylepšeným motorem o výkonu 52 k, který však měl díky lehčí karoserii a lepší aerodynamice lepší výkon a vyšší maximální rychlost. V dnešní době nadváhy je neuvěřitelné, že Alpine A110 z roku 1963 vážil pouhých 1 550 liber, tedy 706 kilogramů. Velmi brzy si Adele všiml, že konstrukce A110 má potenciál pro větší motory s vyšším výkonem, a začal do ní montovat motor Gordini o objemu 1,1 litru a výkonu “neuvěřitelných” 95 koní. Díky téměř dvojnásobnému výkonu oproti sériovému motoru R8 dokázal Alpine A110 1100 zrychlit na stovku za přibližně 8 sekund, což bylo na tehdejší poměry považováno za významné. Malá hmotnost, nezávislé zadní zavěšení a přímé řízení se ukázaly být hlavními prodejními argumenty a Redele zaznamenal zvýšenou poptávku.
Zajímavé je, že úspěšně prodal licenci na model A110, který se vyráběl ve Španělsku, Brazílii (jako Interlagos A110) a Bulharsku. Bulgarrenault, jak se mu říkalo, byl obzvlášť zajímavý, protože Bulharsko bylo komunistickou zemí za železnou oponou a Alpine A110 byl sportovní vůz ze západního kapitalistického světa. Na konci 60. let se zde vyrobilo jen asi 100 vozů.
Model Alpine A110 1100 se vyráběl až do roku 1968, ale koncem roku 1966 nabídla společnost Adele silnější model s objemem 1,3 litru, který poskytoval vyšší výkon a výkon. Prodával se ve dvou verzích, počínaje modelem G s výkonem 104 k a modelem Super s objemem 1,3 litru a výkonem 120 k. Tento model přinesl do řady Alpine skutečný výkon a dokázal zrychlit z 0 na 100 km/h za méně než 7 sekund, což bylo považováno za velmi dobrý standard konce 60. let. S takovou palebnou silou pod lehkou karoserií si Alpiny brzy získaly pověst vozů, které dokázaly výrazně překonat svou váhu a překonat mnoho jiných sportovních vozů s motorem vzadu, jako je Porsche 911.
To nejlepší však mělo teprve přijít. Povzbuzena schopnostmi vozu A110 a s finanční podporou společnosti Renault se Adele rozhodla vstoupit do nejvyššího patra motorsportu. Kompaktní rozměry, agilita, vynikající ovladatelnost a svižné zrychlení znamenaly, že A110 byl přirozenou volbou pro šampionáty a soutěže rallye po celé Evropě. První významné vítězství přišlo v roce 1971, kdy Alpine zvítězila v prestižní Rallye Monte Carlo před vozy Porsche, Ford a Abarth. Ve stejném roce se Renault rozhodl koupit od Redele značku Alpine, přeměnit ji na závodní oddělení továrny a představit ještě výkonnější verzi.
Alpine A110 1600 S debutoval v roce 1970 a byl vybaven zcela novým čtyřválcovým motorem Renault 16. Pro použití v Alpine byl motor důkladně vyladěn tak, aby měl oproti sériovému stavu výrazně vyšší výkon – konkrétně 138 koní. S takovým výkonem byl A110 opravdu rychlý a v závodní formě, s ještě lehčí karoserií a vyladěným odpružením, dostatečně schopný na to, aby získal ještě více vítězství. WRC, jak ho známe dnes, bylo založeno pro sezónu 1973. V něm dominoval tým Alpine, který vyhrál šest soutěží a stal se prvním mistrem WRC, přičemž v roce 1973 opět ovládl Rallye Monte Carlo.
Přestože design modelu A110 v polovině 70. let již poněkud zastarával, Renault se rozhodl ponechat vůz ve výrobě až do roku 1977. Silniční modely byly nabízeny v několika variantách motorů o objemu 1,6 litru, včetně verze se vstřikováním paliva o výkonu 140 koní. Pro srovnání, závodní modely dostaly dokonce 1,8litrové agregáty s výkonem až 200 koní, takže A110 byl až děsivě rychlý. I když vozy jako Lancia Stratos snížily dominanci A110 na tratích rallye, díky lepšímu výkonu zůstala konkurenceschopná až do roku 1979 a změn pravidel.
Během čtrnáctiletého výrobního cyklu bylo vyrobeno přibližně 8000 exemplářů Alpine A110. Tento údaj je však často zpochybňován, některé zdroje uvádějí, že skutečný počet vyrobených kusů byl 7500, jiné zase, že bylo vyrobeno více než 9000 vozů Alpine A110. V době vlastnictví společnosti Adele se modely často překrývaly, což přispělo ke zmatkům, protože nikdo neměl k dispozici přesné údaje o výrobě licenčních modelů ve Španělsku, Brazílii a Bulharsku. To však jen zvyšuje mystiku a žádanost tohoto dokonalého sportovního vozu, který toho dokázal tolik s tak málo a dosáhl úspěchu, o jakém se jeho tvůrci ani nesnilo.
