Pokud si myslíte, že přetváření klasických tvarů a jejich opětovné představení moderním zákazníkům je současný nápad, který se objevil na začátku roku 2000 s novým Mini nebo novým Broukem, jste na velkém omylu. Retro-futurismus je tu s námi už dlouho, jen nebyl součástí hlavního proudu automobilové módy. První pokus v tomto směru se odehrál na počátku 60. let v podobě legendárního Excaliburu. Tato automobilka prakticky vynalezla neoklasický styling a vytvořila vozy, které vypadaly starobyle, ale byly velmi moderní a rychlé. Zde je příběh modelu Excalibur Phaeton, jedinečného stroje, který dal vzniknout mnoha napodobeninám.
Příběh Excaliburu nelze vyprávět bez zmínky o jeho tvůrci – slavném americkém automobilovém a průmyslovém designérovi Brooksovi Stevensovi. Stevens, známý mnoha úspěšnými návrhy automobilů, byl v 50. letech známou osobností automobilového průmyslu, pracoval pro Studebaker, Jeep a později pro Chrysler. Navrhoval také vlaky a motocykly a pracoval jako konzultant pro řadu společností. Jako talentovaný stylista měl Stevens vždy slabost pro klasické automobily a dokonce založil vlastní muzeum automobilů několik desetiletí předtím, než automobilovou komunitu ovládla mánie klasických vozů. Zbožňoval zejména tvary z dětství a chválil evropské luxusní a závodní vozy 20. a 30. let. Koncem 50. let přišel s nápadem vybudovat vlastní automobilku, která by však při navrhování vycházela z těchto klasických vlivů. Před ním nikoho ani nenapadlo něco podobného udělat, protože předválečné vozy byly považovány za zastaralé a přežité ve všech směrech a kupující zajímaly jen moderní tvary, chromované ploutve a velké motory.
V té době Stevens pracoval pro společnost Studebaker, jednu z nejvýznamnějších značek v počátcích amerického automobilového průmyslu. Když byl požádán, aby vyrobil nějaký koncepční vůz, který by přitáhl pozornost k churavějícímu Studebakeru, přesvědčil generálního ředitele, aby mu dovolil použít podvozek Studebaker Lark a motor V8 o výkonu 290 koní pro jeho vlastní výtvor a vystavit jej na stánku Studebakeru na detroitském autosalonu v roce 1963. Výsledkem byl Excalibur SS, první neoklasický roadster, něco zcela odlišného od toho, co dělal zbytek průmyslu. Jeho projekt se okamžitě setkal s velkým zájmem fanoušků klasiky, kteří chválili inovativní přístup, smysl pro detail a nadčasový tvar. Karoserie byla vyrobena z plastu, ale chromovaná mřížka chladiče, čelní sklo, nárazníky a drátěná kola byly jako z počátku 20. let. Stevens byl fascinován klasickými tvary, a tak se přímo inspiroval vozem Mercedes SSK a v podstatě okopíroval jeho linie na rám Lark. Výběr modelu Mercedes SSK nebyl náhodný; na konci 50. let byla společnost Studebaker-Packard Corporation jediným americkým dovozcem vozů Mercedes Benz, takže Stevens dobře znal dědictví značky Mercedes a její legendární modely.
V době, kdy se Excalibur dostával do povědomí automobilových nadšenců, se však společnost Studebaker chystala zavřít své brány. Výroba motorů byla zastavena a Brooks Stevens byl nucen hledat nové obchodní příležitosti. V roce 1965 proto založil společnost Excalibur, která vyráběla jeho proslulý neoklasický roadster. Platforma Studebaker Lark zůstala zachována a byla k dispozici, ale místo osmiválce Studebaker SS dostal nový osmiválec Chevrolet 327 (5,3 litru) z Corvette o výkonu 300 koní. Vůz úspěšně objížděl výstavní okruhy a spolu s nadšenými reakcemi přišlo i značné množství objednávek.
V porovnání se sportovními vozy té doby byl Excalibur SS Series 1 velmi výkonný. Ačkoli měl objemný podvozek a motor, karoserie byla z lehkého laminátu a celý vůz vážil něco málo přes jednu tunu. S výkonem 300 koní z osmiválce Chevy V8, pohonem zadních kol a čtyřstupňovou manuální převodovkou (později byla k dispozici i automatická převodovka) dokázal model SS zrychlit na stovku za přibližně 6 sekund a dosáhnout rychlosti 130 km/h. Byl tak například stejně rychlý jako Corvette, rychlejší než Jaguar E-Type a výkonnější než soudobé Porsche 911. Excalibur SS byl samozřejmě výrazně dražší než všechny ostatní, stál 7000 dolarů, ale Stevens byl zavalen objednávkami.
Původní Excalibur SS byl dvoumístný, ale v roce 1966 Stevens představil Phaeton na prodlouženém rozvoru se čtyřmi sedadly. Ukázalo se, že je u kupujících velmi oblíbený, protože má větší vnitřní prostor, lepší jízdní vlastnosti a větší pohodlí. V roce 1970 byly představeny vozy řady II a až na několik drobných detailů vypadaly Excalibur SS a Excalibur Phaeton téměř stejně. Významným rozdílem je přidání většího motoru Chevrolet 350 V8 s o něco vyšším výkonem a točivým momentem. Aby se s tím však vozy řady II vyrovnaly, měly standardně kotoučové brzdy po celém obvodu a mírně delší rozvor. Sedmdesátá léta byla pro americké výkonné modely považována za dobu temna a v roce 1975 byly představeny vozy řady III. Měly obrovský osmiválec 454 (7,4 litru), ale kvůli zpřísněným emisním normám jen 225 koní. Tyto vozy se pomalu přesunuly na pole luxusních vozů a měly jiné výkony. Poptávka začala pomalu opadat a v roce 1980, kdy byly představeny modely řady IV, už po neoklasickém roadsteru toužilo jen velmi málo kupujících. Společnost ukončila svou činnost v roce 1986 a nepomohlo ani to, že modely řady IV měly osmiválec 5,0 litru o výkonu pouhých 155 koní. Přestože Stevens v roce 1986 vyhlásil bankrot, zájemci odkoupili práva na jméno a nástroje a v roce 1987 společnost znovu založili. Bohužel v roce 1990 je potkal stejný osud, protože trh s těmito vozy zjevně zmizel. Celková produkce modelů Excalibur činila více než 3 500 vozů.
Díky svému jedinečnému kouzlu a exkluzivitě však Excalibur Phaeton patřil k oblíbeným vozům tehdejších celebrit. Seznam jeho slavných majitelů vypadá jako “Kdo je kdo” populární kultury 60. a 70. let. Modely Excalibur hrdě vlastnili lidé jako Tony Curtis, Steve McQueen, Dean Martin, Cher, Rod Stewart, Arnold Schwarzenegger a dokonce i bývalý americký prezident Ronald Regan. I když dnes nejsou tak vzácné a nákladné jako původní Mercedes SSK, je Excalibur uznáván jako cenná součást automobilové historie a báječný neoklasický model s jedinečným příběhem.
